Můj chlapeček ještě neumí tolik, co sousedovic holčička

Před narozením dítěte jsem byla rozhodnutá, že tohle dělat nebudu. A stejně se to stalo. Stejně jsem začala svoje děti srovnávat s ostatními, i když vím, že nic produktivního mi to nepřineslo. Jenže tlak okolí a zafixovaných vzorců chování je velký.

Pojďme si to rozebrat podrobněji

(Teď budu mluvit primárně k maminkám, ale týká se to i tatínků)

Narodí se vám děťátko. Od první chvíle jste z něj úplně paf a snasla byste mu modré z nebe. Pak přijdete z porodnice, začnete se opět stýkat s lidmi a už to začíná. „Hm, tvůj chlapeček měl při narození 3 kila 10? To je docela drobek. Moji oba kluci měli skoro 4 kila.“ „Jé, ta má tolik vlasů! To moje holčička měla sotva takové chmýříčko, když se narodila. A stejně ji to pak všechno vypadalo a byla skoro do roka plešatá.“ Děti trochu povyrostou a jede se dál. „Už se tvůj chlapeček otáčí? Aha, no můj byl strašný rychlík a otáčel s v 3,5 měsících.“ „Ještě nemá v roce zoubky? Naší malé vyrostly už ve 4 měsících. To bylo strašné, pořád mě kousala.“

Z miminek děti vyrostou v batolata a pokračuje se. „Ještě nechodí? Buď ráda, naše děti chodily moc brzy a byly jak neřízené střely.“ „Říká už něco? Náš kluk v roce a čtvrt už všechno opakoval, v roce a půl říkal dvouslovné věty a ve dvou letech už komunikoval ve větách.“ „Ještě má plínky? Holka byla v roce a třičtvrtě byl úplně bez plínek. Zato jsem měla problém sehnat tak malé kalhotky.“

Blížíme se školkovému a předškolnímu věku a dochází k další konfrontaci s vrstevníky. „Ta vaše holka krásně kreslí! Náš kluk zatím jen čmárá. Alespoň ho baví počítat. A umí vyjmenovat všechny značky aut.“ „My Patrolu doma vůbec nesledujeme. Naše děti teď baví přírodovědné pořady.“

Asi už tušíte, co jsem tím chtěla říct. Buď se vám podobné situace a rozhovory nestávají, a tedy máte obrovské štěstí na lidi, nebo jste jako většina z nás a s podobnými případy jste se už několikrát za život setkala.

V podstatě na takovémto mezilidském povídání není nic špatného a žena na rodičovské dovolené ráda vyběhne ze zajetého koloběhu, kdy většinu času tráví sama s dětmi, a popovídá si s jinou maminkou o radostech a strastech mateřství. A součástí těchto rozhovorů se zákonitě stanou i výměny pozorování a popisy toho, co kdy jaké dítě zvládlo, co umí nebo jak se chová.

Kde je tedy problém?

Pokud jste naprosto vyrovnaný člověk se stoprocentní sebejistotou, tak vás tyto rozhovory nerozhodí a jejich obsah a četnost můžou být libovolné. Bohužel většina z nás si z dětství a ze života s sebou nese různě hluboká traumata, pocity nedokonalosti a nedostatečnost víry v sebe sama. Potom nás může rozhodit i malá zmínka o tom, že jiné, stejně staré dítě je ve vývoji dál, než to naše vlastní. A to i přesto, že víme, že druhá strana to nemyslí nikterak vychloubačně a nechce nám tím záměrně ublížit.

Proč jsme citlivé právě na věci, týkající se našeho dítěte?

Když to vezmeme obecně, tak reakce ohledně našich dětí mohou být přehnané. Zaprvé máme ochranitelský pud, a ten nás nutí bránit dítě za každou cenu. I když navenek můžeme situaci zlehčovat a paradoxně vyzdvihovat situace, kdy naše dítě tak dokonalé a šikovné není, tak uvnitř v nás se spouští analyzátor a velký nahlodávač, který začně situaci zkoumat a řešit, proč jiné děti umí tohle a dělají tamto a to naše ještě ne.

Zadruhé je to právě naše dítě, o kom je řeč. Dítě, které si od malička pipláme, vkládáme do něj spoustu naší energie, snažíme se o něj starat a vychovávat jej, jak nejlépe umíme, a právem ho považujeme za to nejlepší dílo, které se nám povedlo. Potom nás snadno rozhodí, když zjistíme, že tak dokonalé není. Že jiné děti jsou „lepší“, rychlejší, chytřejší, snaživější, mají lepší temperament. Kdyby se to týkalo nás samotných, braly bychom to daleko klidněji. Od malička jsme totiž zvyklé být porovnávané k vrstevníkům, soutěžit, vyhrávat i prohrávat. A vědomí naší sebehodnoty také nemusí být vysoké. Proto kritiku vůči našim dětem snášíme podstatně hůř než vůči nám samotným.

Co s tím?

Pro začínající maminky to může být záhul ustát situace, kdy je jejich dítě srovnáváno s jinými, zvláště pokud se to děje často. Já osobně jsem právě ten případ, proto jsem si vytvořila návyky, které mi pomáhají tyto situace zpracovat a brát je s daleko větším nadhledem.

• Opakujte si a zafixujte si, že tato situace je jen dočasná a nic to nevypovídá o hodnotě a schopnostech vašeho dítěte, kterých dosáhne v pozdějším věku.

Každé dítě má své tempo a jeho vývoj není závod. Porušením individuálního tempa dítěte mu můžete spíše uškodit. Navíc každé dítě je jedinečné a přišlo svět obohatit svým vlastním darem.

• Snažte se tyto situace a osoby nevyhledávat nebo se jim záměrně vyhýbejte.

Pokud je to možné a vy víte, že vám srovnávání vašich dětí s jinými dětmi nedělá dobře, zkuste tyto situace co nejvíce eliminovat. Vůbec do takových konverzací nemusíte vstupovat a je úplně v pořádku, když celé dětství vašich děti prožijete v láskyplném přesvědčení o jejich kvalitách. Vědomá matka pozná, jestli se dítě vyvíjí správně a při jakýchkoli pochybnostech vyhledá odbornou pomoc.

• Zůstaňte si vědomá kvalit vlastního dítěte.

Tím myslím, abyste se udržovala v módu, že při konfrontaci se schopnostmi jiných dětí budete mít stále na paměti, že vy znáte své dítě nejlíp, že znáte vaší osobní situaci a víte nejlíp, jaké vaše dítě je. A že naopak nemusíte znát podrobnosti o druhém dítěti a informace o něm mohou být vytržené z kontextu. 

• Nasaďte si klapky na oči a neohlížejte se kolem sebe.

Buďte jako kůň při dostizích s klapkami na očích. Aby ze sebe vydal nejlepší výkon a nenechal se rozhodit soupeřícími koni, má zakryté periferní vidění, aby viděl pouze před sebe. Vy také můžete zúžit vaše vidění a vnímání na to důležité, a tím je vaše dítě. Názory ostatních se naučte brát s rezervou a nepřikládat jim velkou váhu. Nechte je kolem sebe proplout, aby odešly tak, jak přišly, a neusídlily se ve vaší mysli jako velcí strašáci a nahlodávači.

Já už jsem se ve všech bodech docela vycvičila a největší službu pro mě dělá vědomí hodnoty a jedinečnosti svých dětí. Čím jsou starší, tím více kvalit mi ukazují, a já potom nemám problém přijmout informace o jiném dítěti.

Budujte vědomí vlastní hodnoty

Je to cesta, jako celé mateřství, ale na konci té cesty je spokojená maminka a zdravě sebevědomé dítě.

Vědomí vlastní hodnoty vnímám jako velmi důležitou součást výchovy. Každý máme na něco dar, se kterým se dá pracovat, a záměrně tak můžeme zvyšovat toto vědomí u dítěte. Nejenže budeme podporovat dítě v jeho vlastním tempu a osobnosti, ale můžeme mu pomoci rozvíjet jeho silné stránky, tak aby bylo v životě šťastné, spokojené i úspěšné. A tak vám přeji, ať se vám to daří co nejlépe. A pokud byste s tím chtěli pomoct, sledujte profily Talentování pro děti na Facebooku a Instagramu. 🙂