Ed Sheeran v Hradci Králové 2024

Je to už týden, co jsem se vrátila z koncertu jednoho skvělého písničkáře a muzikanta, kterému se nějakým způsobem podařilo stát se jedním z nejpopulárnějších zpěváků této doby. 🎤🎸

Ed Sheeran v Hradci Králové, neděle 28.7.2024, byl koncert, který se pro velký zájem přidával. Ještě mu totiž předcházel koncert v sobotu, den předtím. Nedělní koncert sice nebyl úplně vyprodaný, ale i tak se dohromady za oba dva dny sešlo v Parku 360 skoro 100 tisíc diváků.

Nenesu vám žádnou recenzi, tu ostatně můžete najít jinde na internetu. Pouze přináším osobní pohled na jednu z největších hvězd součastnosti – Eda Sheerana.

Na koncert neplánovaně

Eda nijak nesleduji. Znám pár písniček, které se mi líbí, vím, jak vypadá, ale to je asi tak vše. K lístku na koncert jsem se dostala úplně náhodou, a tak jsem od koncertu neměla přílišné očekávání. O to víc jsem byla pak překvapená, jak skvělý zážitek jsem si z Hradce odnesla.

Ten večer jsem totiž měla porovnání, jak to vypadá, když se někdo snaží být hvězdou a když někdo hvězdou je, tak jak je. Vlastně jsem do té doby vůbec nechápala celou tu věc kolem Eda Sheerana, jeho slávu, davy fanynek a takový monstrózní úspěch, který Ed už několik let zažívá. Ano, je to roztomilý kluk, zrzoun z Británie s irskými kořeny a zpívá zamilované písničky. No ale takových bychom na světě našli asi více. Tak čím to teda je?

Jasně, nikdy jsem si o něm nic nezjišťovala, tak jsem tomu logicky nemohla rozumět. Ale stačil mi jeden koncert bez jakýchkoli souvislostí, abych to pochopila. A čím víc si o něm zpětně zjišťuji, tím víc je mi sympatický.

Ewa Farna na úvod

Začněme pěkně od začátku. Jako první předskokan Edovi hrála Ewa Farna. Ewičku (jak jí doma všichni familiárně říkáme) a její popík neposlouchám, a tak mě překvapilo, že se mi její písně docela i líbily. Bohužel mám porovnání s koncertem Ewy v naše městě, když jí bylo asi 16 let a ještě hrála rockovější hudbu. Tenkrát tam byla přirozenost a nenucenost, která podle mě k hudbě patří. Jakmile se tam začne dostávat patos, přestane mě to bavit. No a to jsem právě cítila z jejího vystoupení před Edem Sheeranem.

Partička divně bíle oblečených lidí, co se na diváky vykrucují a potom i samotná vykrucující se Ewa, to fakt není nic pro mě. Pořád jsem u toho přemýšlela, kdo těm zpěvákům radí, že publikum se nejlépe rozproudí natřásajícím se pozadím v minisukni? Kam jsme to klesli…

Colum Scott jako předskokan číslo dvě

Dalšího předskokana, Caluma Scotta, jsem neznala vůbec. Takže pro mě úplně nepopsaný list papíru a mohla jsem si tak o něm udělat obrázek jen na základě živého vystoupení. Docela sympatický kluk, který vypadal, že je upřímně dojatý, že nám může zpívat jeho songy a že my Česi jsme takové vděčné publikum. Jeho písně samy o sobě mě zas až tak nezaujaly a jeho osobní styl, včetně oblékání, také ne. Když jsem se ale zaposlouchala do jeho zpěvu, musela jsem uznat, že bude velmi pravděpodobně lepší zpěvák než sám Ed Sheeran. A zase jsem se musela sama sebe zeptat: Čím to, že je světovou star Ed a ne zrovna Calum?

Možná je to zase jakousi nepřirozeností. Calum Scott se během svého vystoupení pořád usmíval a ve své vzorované košili, vzorovaných plandavých kalhotech a pečlivě střizených vlasech a fousech vypadal spíš jak nějaká postavička. Chápu, že je to jakýsi jeho styl, ale ten bude fungovat asi jen na určitou skupinu fanoušků.

Ed a jeho 2 hodiny a 20 minut dlouhé vystoupení

Takže Ed, čím je on jiný? To jsem zjistila hned záhy. Po skončení odpočtu naběhl na pódium kluk s kytarou v ruce, roztřepenými vlasy, ve volných černých kalhotech a vlastním merchovém tričku s nápisem Hradec Králové. Borec, to bylo první, co mě napadlo. A to to teprve začalo.

Od začátku jsem hledala kapelu, která by hrála s ním. Ze svého místa jsem totiž viděla jen na klávesistu na jednom z minipódií u jednoho z pěti stožárů. I ten potom zmizel. Spolu s ostatními muzikanty se vrátil až ke konci vystoupení. Většinu času tam byl opravdu jen Ed a jeho kytary. V průběhu koncertu nám Ed prozradil, že si na začátku písní svůj hudební podkres nejprve nahrává na looper a rovnou nám dal ukázku, jak to funguje. Jasně! Proto tam nemá žádnou kapelu! Borec. Říkám si podruhé.

Looper pro mě není žádnou novinkou. Co jsem ale ocenila, bylo to, že ho aktivně využívá i během takového megakoncertu, a taky to, že to nebylo vůbec poznat. Měl to nahrané tak rychle, že v té euforii jsem si takového detailu ani nevšimla. Párkrát bouchnul do kytary, čímž si nahrál bicí, brnknul na struny, zazpíval pár tónů a podkres byl na světě. Navíc ho uměl během skladby tak dobře měnit, že to gradovalo přesně tak, jak bylo potřeba.

Dynamika, nachlazení a hudební rošáda

Ed nám taky prozradil, že má rád, když skladba přechází z velmi tichého zvuku do velmi silného. Aha, to by taky mohl být jeden z klíčů jeho úspěchu. Co mě totiž na celém koncertu hodně bavilo, byla právě dynamika, s jakou Ed jeho písně hrál. Mělo to spád a divák se opravdu nenudil.

V jednu chvíli to vypadalo, že Ed hraje příliš balad za sebou. Dokonce to i sám řekl, že se mu líbí, jak poslouháme, že tohle ze svého města a z dob svých začátků nezná. Myslím si, že tím i odpočíval, protože zněl trochu unaveně a na konci tak i vypadal. Asi v půlce koncertu se nám svěřil, že se ráno probudil s nachlazením a kašlem a že pomalu přichází o hlas. Dvakrát mu během zpěvu hlas selhal, ale žádná tragédie. Naopak jsem musela hodně ocenit, že i v takovém stavu koncert pořád dokázal odehrát a odezpívat v takové formě a kvalitě. Vím totiž z vlastní zkušenosti, jaké to je hrát a zpívat, když je člověk nachlazený a selhává mu hlas. Takže borec potřetí.

Nešlo si taky nevšimnout, že nám Ed v neděli hraje trochu jiné písně, než předvedl divákům v sobotu. Zmínil něco ve stylu, že když tak hezky posloucháme, tak nám zahraje ještě jednu pomalou píseň. Zároveň svými změnami trochu mátl svého kytarového technika, který mu často chodil měnit kytary a taky se Eda chodil ptát, co teda bude hrát, aby mu v backstagei pustili správnou doprovodnou projekci.

Je to vlastně až neuvěřitelné a obdivuhodné, že si Ed prostě hrál tak, jak to on cítil, a dokázal to tak dobře vykomunikovat se svým týmem, že to vůbec nerušilo chod koncertu, naopak to působilo opět velmi přirozeně. Borec počtvrté.

Lidi chtějí normálnost

No a nakonec už jen pochválím to, co mi právě chybělo u Edových předskokanů. A to je právě ta jeho přirozenost. Žádné vyumělkované kreace ani neupřímný úsměv. Navíc, pokud napíšete perfektní text a složíte k tomu perfektní hudbu, už nic navíc ani nepotřebujete. Talent jenom v jednom z těchto oborů z vás světovou star neudělá a musíte tento nedostatek kompenzovat nějakou vymyšlenou „image“. Jak je vidět, Ed Sheeran nic navíc nepotřebuje. V jeho případě k hudebnímu talentu přidejte ještě příjemný a zajímavý hlas, roztomilý vzhled a lidské, neformální vystupování.

Ed je prostě kluk s kytarou a talentem, který si šel za svým snem a svým charismatem dobyl svět. Přesně tuhle message jsem cítila z každé vteřiny jeho vystoupení. A nejlepší na tom je, že tohle je přesně to, co lidi chtějí. Po vší té bizardnosti chtějí trochu normálnosti a to mě fakt hřeje u srdce. Díky Ede a speciální dík za tenhle zážitek patří Verče 🙂

Určitě mi dejte vědět do komentářů, jestli jste na koncert do Hradce taky zavítali a jak se vám to líbilo, nebo jestli vůbec jste fanoušci Eda Sheerana a jeho hudby. Pro další zajímavé informace z tématu talentování mě nezapomeňte sledovat na Facebooku a Instagramu.