Co je to ten talent?

V našich končinách se běžně říká, že někdo má na něco talent, nebo že je nadaný. Každý víme, co si pod tím můžeme představit.

Jaká je ale správná definice pojmu talent nebo nadání? Je to vůbec jedno a to samé, nebo je mezi nimi rozdíl?

Na začátku je dobré zmínit, že tyto otázky si kladli a kladou odborníci ještě dnes. Není na to jednotný názor.

Pokud jde o rozlišení termínů „nadání“ a „talent“, mnozí teoretici tyto pojmy zaměňují a považují je za synonyma, jiní ale šíří názor, že nadání je určitá vrozená schopnost a talent je rozvinutá forma této schopnosti.

Také se dá říci, že talent je soubor schopností, zpravidla vrozených, které umožňují dosáhnout v určité oblasti nadprůměrných výkonů. Kdežto nadání je soubor vloh potřebných k rozvinutí těchto schopností. Talent je také označován jako projevené nadání. (Pavel Hartl, Psychologický slovník, 2000)

Zní to složitě? Tak si to pojďmě zjednodušit.

Ať už je má slovo „talent“ a „nadání“ stejný význam či nikoliv, chápeme je v naší řeči tak, že pokud se člověk, potažmo dítě projevuje v některé oblasti činností nadprůměrně, má k dané činnosti nadání nebo má v dané činnosti talent. Je talentované.

Příklady z praxe

Pojďme si uvést pár příkladů.

Ráda bych prvně zmínila historku s mým kamarádem klavíristou, který mě přesvědčoval, že něco jako talent neexistuje. Že všechno závisí na tom, kolik času věnuji cvičení a tréninku. S tím jsem tedy naprosto nesouhlasila. Ze svého života mám tolik příkladů talentu, že nepochybuji, že je talent skutečný.

Jako dítě jsem se učila hrát na housle. Podle všeho mám hudební nadání. Umím intonovat (tzn. zpívám čistě), slyším falešné tóny, mám rytmus atd. Takže jsem si jako hudební nástroj vybrala housle a od svých 7 let jsem na ně každý den hodinu cvičila, abych si upevnila, co už umím, a dále se zlepšovala. To samé dělala má kamarádka, která ale neměla tak dobře vyvinutý smysl pro hudbu, hůře intonovala a šlo jí všechno tak nějak hůř. I přesto, že cvičení věnovala stejnou energii a dokonce docházela na individuální hodiny ke svému učiteli, nikdy nedosáhla stejné úrovně, jako já. Výsledek je ten, že já se hudbě věnuji nadále, kdežto ona své housle střeží někde na skříni a nechá na nich sedat prach.

Určitě je dobře, že měla v dětství nějakou aktivitu, otázkou však zůstává, jestli jí to přinášelo radost, jestli to stálo za všechen čas a vynaložené peníze a jestli z toho má v dospělosti nějaký užitek.

Druhý příběh je vzpomínka z koncertu Pavla Šporcla, během kterého zavtipkoval: „Paganini údajně cvičil na housle 5 hodin denně. No asi to potřeboval, mně stačí hrát každý den 5 minut.“ 🙂

Myslím, že z daných příkladů je jasně vidět, že ne každý z nás je stejně nadaný. Někomu jde jedna a ta samá činnost lépe a snadněji než jinému. Avšak i tak se můžeme dostat na stejnou úroveň podle toho, kolik energie a času věnujeme do rozvíjení našeho talentu.

Ať tak či onak, nadaní i talentovaní lidé a zejména děti jsou mezi námi a to je dobře, protože jak říká Abraham Tannenbaum: „Nadání dětí značí jejich potenciál k tomu, aby se staly uznávanými umělci nebo významnými tvůrci myšlenek v oblastech činností, které zvyšují morální, fyzický, emocionální, sociální, intelektuální a estetický život lidstva.“ Takže nadaní lidé jsou tu pro to, aby zlepšovali životy nás všech. A to určitě stojí za pozornost.

Co to všechno znamená pro nás?

Buď sami na sobě pozorujeme znaky určitého nadání nebo talentu, a tudíž víme, jaké to s sebou nese pozitiva i negativa, nebo začínáme pozorovat tyto znaky na svých dětech a v ten moment se v tom můžeme začít ztrácet. Málokdy přijde učitel za rodičem se svým pozorováním, že je jeho dítě v něčem výjimečné. A pokud ano, jak to má rodič uchopit? Hned posílat děti do kroužků, nebo nechat dítě zrát?

Vy ale třeba nepozorujete nic zvláštního na vašem dítěti, jen byste ho rádi v něčem motivovali, nebo ho směřovali k nějaké činnosti, která se později stane jeho koníčkem. To je v pořádku. Nemusí být hned každý enormě talentovaný. Stačí, když bude šikovný, a to určitě bude, protože oblastí, v čem může být dítě a později dospělý jedinec šikovný, je nekonečně mnoho.

Ty jsi ale šikovný!

Malá zajímavost na závěr: víte, že slovo „šikovný“ (= mající schopnosti vhodné pro určitou činnost) je taková naše specialitka? Třeba v angličtině neexistuje jednoslovný ekvivalent, který by přesně vystihoval význam našeho pojmu „šikovný“. Většinou se to opisuje jinými slovy nebo se prostě řekně „good boy, good girl“. Také se může říct „skilled“, ale to už je spíše myšleno jako „schopný“. Pokud se mluví o nějakém předmětu, označí se jako „handy“.

Pokud tedy chcete někoho pochválit anglicky a říct mu: „Ty jsi šikovný!“, nemáte moc možností, jak to udělat. Proto jsme naši kamarádku Deepiku naučili slovíčko „šikovný“ a ona nás pak častovala krásnou větou: „You are so šikovný.“ 🙂

Pro více odborných informací k tomuto tématu doporučuji knihu Jitky Fořtíkové Talent a nadání (2009).

Pro více informací a inspirace mě sledujte na Instagramu a Facebooku.