Jak se dcera naučila plavat

Letošní léto to konečně přišlo! Dcera se v necelých šesti letech naučila plavat bez rukávků. Rozumějte, udělá pár temp a je schopná přeplavat bez pomoci i bez pomůcek několik metrů. I tak je to super výkon a na to, jaké trable jsme měli s jejím vztahem k vodě, je to opravdu něco, z čeho se můžeme radovat.

Pro mě bylo od začátku velmi důležité, aby moje děti uměly dobře plavat. Já jsem totiž jako dítě plavala závodně, tréninky jsme měli 3x týdně a ve vodě jsem byla jako doma. Představa, že moje děti nebudou mít hezký vztah k vodě, mě děsila. Avšak sama jsem nevěděla, jak správně začít s dítětem plavat. Takže jsem se to postupně intuitivně učila a zkoušela, co bude fungovat.

Nakonec jsem pomalu došla k závěru, že dítě se naučí plavat přesně v ten moment, kdy na to dozraje. Když se mu ukáže technika a postupně se bude ladit její zpracování, tak dřív či později se dítě podpůrných prostředků vzdá a začne plavat.

Jako začínající matka jsem měla představy, které jsem jistě získala i díky jiným internetovým článkům, že dítě budu od malička učit zvykat na vodu a začneme se spolu pomaličku učit plavat. Budu ho nadnášet jen v oblasti břicha a pánve a postupně a nenápadně mu začnu ubírat pomůcky nebo jejich části, až se dítě bez povšimnutí udrží na vodě samo… Ty ale rychle vzaly za své.

Takže jsem musela začít improvizovat a přizpůsobit si způsob trávení času ve vodě našim podmínkám. Pokud jste úplně normální matka s úplně normálními dětmi, které umí bortit vaše představy stejně dobře a rychle jako ty moje, tak čtěte dál. Tento článek je přesně pro vás 🙂

Začátek našeho plavacího příběhu

Jako miminko měla dcera vodu ráda. Později však přišlo několik nehod a náhod, které skončily tím, že se dcera, tak jak byla oblečená, vymáchala buď v bazénu nebo v rybníku. Zrovna ta poslední situace s rybníkem jí způsobila menší trauma a od té doby do vody nechtěla.

To jí byly asi 2 roky a já se rozhodla s ní začít chodit na kurzy plavání, abychom společně to trauma nějak překonaly. Kurzy byly moc fajn, paní lektorka byla úžasná. Vůbec na děti nechvátala, jen s nimi prováděla aktivity úměrné věku a schopnostem. Díky těmto pravidelným návštěvám i přístupu paní lektorky se nám podařilo strach z vody postupně odbourat a dcerka si plavání opět oblíbila. Avšak po třech pololetních kurzech jsme s tím přestaly, protože se narodilo druhé mimčo a nebylo žádné hlídání.

Další příležitosti k plavání se naskytly jen párkrát do roka v krytém bazénu a párkrát v létě v rybníce. Tudíž žádná sláva.

Přehnané rodičovské představy

Samozřejmě že jsem jako abmiciózní matka chtěla, aby holka opustila rukávky či jiné pomůcky dříve, ale ona nechtěla. Ještě loni v pěti letech si užívala vody zkrátka tak, jak jí to vyhovovalo. V rukávcích i v kruhu.

Tenkrát jsem měla trochu tendence to řešit, do té doby, než za mnou přišla kamarádka s o rok starší holčičkou. Vyprávěla mi, že se ten rok naučila plavat bez ničeho a že to přišlo prostě tak, jak to přišlo. Její holčička to zkrátka chtěla zkusit, a tak se to sama od sebe naučila. Aha, říkám si. Tak to je na to naše dcerka asi ještě moc malá. A nechala jsem to být.

Kroužky na potápění

Rok uplynul jako voda a přišlo léto. Odjeli jsme na dovolenou do hor a jeden den strávili celý den v bazénu. Všechny nás to tam moc bavilo, takže byla dobrá nálada. A ta je při učení nejdůležitější, že ano 🙂 Navíc mě napadlo, že bychom si mohli tu zábavu ještě vylepšit pomocí potápěcích kroužků, které vlastníme už dlouho, ale nikdy jsme je vlastně pořádně nevyužili.

Pokud je neznáte, tak jsou to takové plastové kroužky (nebo mohou být i kolíky), které jsou na jednom místě těžší, tudíž se hezky potopí pod vodu a tím zatíženým místem zůstanou stát na dně, přičemž zbytek kroužku se nadnáší. Dítě tak může jednoduše kroužek chytit a vylovit.

Kroužky jsem vzala a naházela do vody. Hloubka byla taková, že dcera těsně nedosáhla na dno. Taková hloubka ideální na potápění 🙂 Vybídla jsem dcerku, aby kroužky vylovila. Ta se pro ně hned vrhla, ale brzy zjistila, že s rukávky na pažích se potopit nedá. Na moje doporučení je tedy sundala a potopila se bez nich. Po pár pokusech kroužky vylovila a bylo vidět, že je na sebe nesmírně hrdá. A co hlavně? Pochopila, že zvládne udělat tempa i bez rukávků.

Díky tomuto se najednou začala cítit ve vodě daleko bezpečněji a rovnou mi šla ukázat, jak přeplave ten malý kruhový bazének bez pomůcek. To bylo úplně nejvíc. Pro mě a hlavně pro ni. Zbytek dne už nedělala nic jiného, než že zkoušela, kam daleko uplave a kolik kroužků vyloví.

Dejme dětem čas

Takže přece to bylo jen o tom dát dítěti čas a prostor, aby dozrálo a svým tempem si k aktivitě našlo svou cestu. Což ostatně platí vždycky. A já jsem se opět přesvědčila, že tlačit dítě do aktivity v době, kdy na to není připravené, je jen ztráta času a zbytečně vynaložená energie.

Pokud se odprostíme od našich představ, co a kdy by naše dítě mělo umět, a dovolíme si nechat to jen tak plynout, ušetříme si spoustu nervů a hlavně se nepřipravíme o ty krásné momenty, kdy nás dítě samo překvapí, kolik toho zvládne.

Stačí mít připravené prostředí a vyhradit prostor a čas, kde a kdy může dítě bezpečně zkoušet překonávat svoje limity. S malou dopomocí, jako je například vysvětlení techniky, se pak dítě úplně podle sebe může posouvat vpřed a růst.

Pokud tedy máte také dítě, které je ve vodě spíše opatrné nebo nejde přes nějakou svou hranici, třeba potopení hlavy nebo zadržení dechu, doporučuji pořídit tyto potápěcí kroužky. Mějte je u sebe. A až nastane ta správná chvíle, použijte je. Můžou vašemu dítěti pomoci překonat nějakou metu, kterou by se bez nich neodvážily samy překonat.

Určitě mi dejte do komentářů vědět, kdy a jak se vaše děti naučily plavat a jestli znáte tyto potápěcí kroužky.

Mějte se krásně a žijte s dětmi naplno!