Orchestroterapie

Ráda bych se s vámi podělila o jeden příběh. Stal se docela nedávno. Ale utvrdil mě v tom, co vím už dávno. A to, že hudba je léčivá. A to především ta aktivně hraná.

Den blbec

Měla jsem den blbec. Vlastně několik dnů po sobě. Zdálo se, že ty dny nejsem schopná normální komunikace. To, co mně se v komunikaci zdálo normální, připadalo ostatním hrubé a dotýkalo se jich to. Já to cítila přesně naopak. Dost mě to vzalo.

Připadala jsem si strašná a neschopná. Náladu jsem měla na bodě nula. Nepomáhalo situace přebírat zleva zprava. Pochopení, co jsem řekla/udělala špatně, stále nepřicházelo a já se nad to nedokázala povznést.

Změna prostředí

Druhý den odpoledne jsem šla na zkoušku orchestru (ten den jsme nově začínali zkoušet na další koncert). Sedla jsem si ke svým houslím a čekala, až dirigent odmává první takty. Pak se spustila hudba, já začala hrát první tóny a tělo se začalo uvolňovat.

Musela jsem se soustředit na každou notu, rytmus, dirigenta i spoluhráče. V mozku už nebylo místo na starosti běžného dne.

K tomu jsem vnímala hudbu, která se linula z nástrojů mých kolegů. Celé tohle živé těleso a jeho zvuk ve své síle mě pohltily. Vypnula se racionální část mozku a začala jsem vnímat hudbu každou buňkou svého těla.

Takovou moc mají živé nástroje. V tu chvíli zapomenete na vaše trápení, nebo vám alespoň přestanou připadat tak nepřekonatelná.

Změna myšlení

Strávila jsem 3 a půl hodiny soustředěním na hraní. Od prvních tónů až po ty poslední se mi z mysli postupně vytěsňovaly všechny negativní myšlenky na uplynulé dva dny. Zůstaly pouze strohé informace o tom, kdo komu co řekl, ale žádné negativní emoce. Hudba uvolnila moje tělo i mysl, a tak jsem byla schopná minulost hodit za hlavu.

Později jsem se ještě pro jistotu ujistila, že ani druhá strana se necítí ukřivděná, a mohla jsem pokračovat dát.

Orchestr jako koníček

Ať už máte orchestrální hudbu rádi a berete ji jako součást vašich životů, nebo naopak se vás to vůbec netýká a máte pocit, že je to nedejbože trapné, aby vaše dítě hrálo v orchestru, tak vězte, že je to činnost povznášející a obohacující. Orchestr (klidně amatérský) se může stát vaší druhou rodinou, pokud se tam sejde dobrá parta lidí – a to bývá u muzikantů spíše pravidlem. 🙂

Zkuste to

Já sama nejsem typ, co si doma k poslechu pustí symfonii. Ráda poslouchám rock, pop, country, různé žánry. Ale pokud mám zažít ten silný pocit ze sdílené hudby, orchestr je to pravé. A tak se toho nebojte. Pokud máte talentované dítě, co už na nějaký nástroj hraje, a bude mít možnost v nějakém orchestru hrát, ať to zkusí. Třeba bude/budete překvapeni. 🙂

A pokud s poznáváním a rozvíjením talentu svého dítěte teprve začínáte, můžete si stáhnout ebook zdarma, kde mluvím o dětském talentu. A co vy víte, třeba máte doma budoucího koncertního mistra nebo slavného sólistu. Ať tak či tak, hraní na nástroj má mnoho pozitiv, a i když začátky mohou být těžké, trpělivost růže a sladké tóny přináší. Ale o tom více někdy jindy. 🙂

Jestli vás tato tématika zajímá, můžete se přidat do uzavřené skupiny na Facebooku >> zde <<.

Pro více informací a inspirace mě sledujte na Instagramu a Facebooku.