Jako máma 2 dětí vím, jak je těžké pořád dětem vybírat dárky, zvlášť když se na ně ptají i babičky a ostatní příbuzní.
Domácnost už je zavalená plyšáky, stavebnicemi, knihami, rozvojovými hračkami i nechtěnými plastovými nesmysly. A tak by se jednomu zdálo, že pořídit nějaký dětský hudební nástroj je dobrý nápad.
Ano, má to však své ALE! U dětských hudebních nástrojů bych rozlišovala mezi dětskými perkusemi (rytmickými nástroji, např. bubínek, tamburína, činelky, dřívka, rumbakoule) a napodobeninami melodických nástrojů (např. kytara, flétna, klávesy).
Dětské perkuse jsou celkem roztomilý dárek a děti jej ocení. Bouchat do bubínku, paličkou se trefovat do plíšků xylofonu, nebo máchat ve vzduchu rumbakoulí je oblíbená dětská zábava. Taky jsme tuhle výbavičku dětem pořídili, ale pravdou je, že si párkrát bouchly, cinkly, mávly a dál se šly věnovat jiným oblíbeným činnostem.
Většího využití mají tyto rytmické nástroje v dětských kruzích, kde například dospělý průvodce hraje píseň a děti ho doprovází perkusemi dle jejich vlastního cítění.
Výhodou rytmických nástrojů je jejich nízká cena. Pokud opravdu chcete rytmický nástroj pouze pro dítě, nevidím problém v tom mu pořídit levnou dětskou variantu. I přesto se však klaním k tomu investovat o pár korun víc a koupit opravdový nástroj. Důvodů je několik:
Jakmile vám dítě povyroste z batolete v předškoláka, pravděpodobně mu budete chtít pořídit něco muzikantsky zajímavějšího než bubínek. Budete mu chtít pořídit melodický nástroj. Asi se budete rozhodovat, co pořídit jako první nástroj pro rozvoj hudebního nadání nebo zkrátka jen tak pro zábavu. Že by ho to třeba mohlo začít bavit. Jedna věc je ale téměř jistá. Pokud koupíte hračku, bavit ho to nezačne.
Ať už budete přemýšlet o kytaře, flétně, klávesách nebo třeba i něčem jiném, řeknu vám, proč se radši podívat po reálných nástrojích, dřív než se vydáte do prvního hračkářství nebo navštívíte první eshop s dětskými hračkami.
Teď si tedy povíme, proč NEKUPOVAT dětské napodobeniny melodických hudebních nástrojů.
Určitě by se našlo důvodů více, ale tyhle považuji za nejdůležitější.
V tomto věku (2-5 let) není podstatou, aby se dítě naučilo na nástroj opravdu hrát. Jde spíše o seznámení se s tvorbou zvuku, s pocitem z hraní a se samotným nástrojem. Takže vůbec nevadí, že nástroj velikostně neodpovídá dítěti. Naopak, jakmile se dítě začne učit hrát (např. v ZUŠ, DDM nebo i soukromě či doma), mělo by dostat pravý nástroj velikostně úměrný proporcím dítěte.
U nás doma máme celkem slušnou sbírku nástrojů, což je dané tím, že jsme oba s manželem muzikanti. Takže máme dobře napozorované, co děti láká a baví a co je naopak nezajímá. Naše děti mají přístup k většině nástrojů (k houslím pouze pod dohledem). Samy si rády dojdou pro některý z nich a začnou si hrát. Ale nejvíc je to baví, když mají impulz, například když sami s manželem začneme na nějaký nástroj hrát. To se pak na něj ani pořádně nedá cvičit, protože děti chtějí být u toho, přítomné a nejlépe zapojené do dění 🙂 Více o tom, jak být dětem vzorem, aby samy rozvíjely svá nadání, se dozvíte v ebooku.
Jak se nakonec rozhodnete, je jen na vás. Můžete se inspirovat tím, jak to funguje u nás, nebo zkusit svou vlastní cestu. Ať tak či onak, přeji vám i vašim dětem spoustu radosti z hraní, toho muzikantského i toho obyčejného 🙂
Pro více informací a inspirace mě sledujte na Instagramu a Facebooku.