Umí si děti vybrat správné povolání?

Začátek a konec

Začal nám školní rok, a tak není od věci si něco říct o tom, jak to bude vypadat na jeho konci. Respektive na konci celého studia, které má člověka připravit na dráhu odborníka, ať už v jakémkoli oboru. A vše to začíná u správného výběru. Tak začneme jednou otázkou.

Myslíte si, že jste si na základní a střední škole vybrali správný směr, kudy pokračovat ve svém vzdělání?

Mám kolem sebe totiž spoustu dospělých, kteří se neživí tím, co je nejvíc baví, co je jejich srdcová záležitost. Většinou to odsunou na vedlejší kolej a nechají to v kolonce „koníčků“ a jsou rádi, když si na své zájmy najdou čas ve svém volném čase. A mezitím si kroutí svých povinných 8 hodin 5 dní v týdnu.

A nebo naopak, vystudují profesi, které se ale pak nevěnují, protože se vrátí k tomu svému nejoblíbenějšímu tématu a najdou si práci v rámci okruhu toho svého tématu.

Ví mladí, čím se chtějí živit?

Jsem lajk, co se týká učitelské profese, ale z lajckého hlediska někoho, kdo si to prožil a vidí případy ve svém okolí, vnímám jako jeden z velkých problémů dospívajících, že neví, čím by se chtěli živit a nebo mají jen mizernou představu o tom, jak jejich vysněné povolání vypadá.

Proto jsem udělala mezi okruhem žen s dětmi takovou menší anketu, jestli si myslí, že školy dobře připravují děti na výběr povolání (myslím základní školy a děti v poslední třídě, které si vybírají střední školy a učiliště, kde se budou dále vzdělávat).

Výsledek byl asi takový, že jsem naivní, protože si myslím, že by tohle měl být úkol škol – pomáhat dětem vybrat si na základě jejich dovedností a zájmů správný směr a správné povolání. Že školy na něco takového nemají kapacitu. A že rodiče mají kolikrát problém sami motivovat znuděného deváťáka, natož aby to dělat učitel s dvaceti a více žáky. Nemyslitelné!

Opravdu? Asi jsem naivní, ale k čemu školy teda jsou? Je snaha nacpat do hlav dětí co nejvíce informací opravdu to jediné, k čemu by školy měly být? Opravdu si to nemyslím. Myslím si, že je daleko důležitější pomoci dětem najít v sobě to, pro co nejvíce hoří. A pak jim ukázat, jak jejich vášeň přetavit v profesi. A kdo jiný by to měl zvládnout nejlépe, než učitel, který denně vidí zájem žáka v daném předmětu i jeho výsledky?

Z ankety jsem se ještě dozvěděla, že v dnešní době školy připravují žáky na výběr navazujícího studia tím, že jim nabízí Dny otevřených dveří škol a veletrhy, kde se jednotlivé střední školy a učiliště představují. To je sice hezké, prohlédnout si prostory a atmosféru místa, kam se chci uchýlit na následující 3 až 4 roky, a také si prostudovat seznam všemožných oborů, které se dají studovat. Co mi to ale říká o reálném uplatnění a o tom, jak profese vypadá v praxi? Nic moc.

Už nemusíme být jen doktoři nebo kuchaři

Kromě toho existuje mnohokrát více profesí, než se prezentuje na školách a o kterých nemá vycházející student ani tušení. Už dávno pryč jsou doby, kdy vás někdo limituje v tom, jak a čím si vydělávat peníze. A i přesto je nabídka ve školách i pomoc rodiny v rozhodování stále stejná: Chceš být doktor, právník, učitel nebo úředník? Pokud se žák hůře učí, může si vybrat mezi kadeřnicí, kuchařem, elektrikářem a zedníkem. (Trochu zjednodušuji.)

Podívejte se ale kolem sebe a schválně si všímejte, kolik krásných profesí existuje a jak se jim daří. Mezi mé dávné i nedávné, avšak oblíbené objevy patří například bagrista, jeřábník, izolatér, ilustrátor, opravář elektroniky, profesionální hráč her, recenzista, pekař perníků, učitel malby na sklo, hráč v orchestru, lektorka jógy, kastelán a další.

Pokud se chcete opravdu rozvášnit a přečíst si, čím vším se dá živit, podívejte se na seznam Obsahových náplní volných živností a také na seznam všech živností.

Paní učitelko, naučte mě, jak být podnikatelem

Tím se dostávám k tomu, co mě hodně mrzí, a to je to, že se obecně děti velice málo motivují k tomu, aby se v dospělosti živily podnikáním. To by ale vydalo na celý článek, tak jen zůstanu u toho, že by se mělo více učit o tom, co je při podnikání potřeba, v čem se dá podnikat a všechny okolnosti kolem toho. A to nejen na obchodních akademiích, ale už na základní škole. Třeba by pak děti měly to rozhodování trochu snazší, protože by najednou nebyly limitované představou pár tradičních povolání, z kterých si pak ale těžko vybírají.

Už dlouho přemýšlím nad tím, proč jsem jako patnáctiletá (i jako 19 a později 24 letá) nevěděla, čím bych se chtěla živit. Přece nejsem nesvéprávná. Tak jak je možné, že jsem se na to musela ptát rodičů? Jak je možné, že jejich úsudek byl pro mě důležitější, než můj vlastní?

Ptala jsem se jich: Čím si myslíte, že bych se měla živit? Já totiž vůbec netuším.

Maminka to brala prakticky: Vyber si takové povolání, které by bylo potřeba, i když by byla válka. Tatínek se více soustředil na moji osobnost: Já si myslím, že bys měla podnikat.

Nakonec jsem si vybrala takový obor, který byl z okruhu mých zájmů, tedy přírodní vědy, a zároveň sliboval zajímavou práci a hlavně uplatnitelnou. To se povětšinou splnilo, jen to nadšení pro věc nějak chybělo. Ale utěšovala jsem se tím, že jsem ten typ člověka, co má rád každou práci a nic mu není proti srsti, takže je vlastně jedno, co bude dělat.

Až doposud to je pořád dobré, akorát potom se mi narodily děti a já každý den pozorovala, jak jsou nadšené pro věc a už od mala je na nich vidět, k čemu je to tíhne. Tak proč nemůžu být pro věc nadšená i já? A proč mám čas bez nich trávit něčím, co je sice dobré, ale mohlo by to být lepší? Tolik času stráveného v práci, kde se mám realizovat, odpočinout si od dětí a vydělávat zasloužené peníze. To by přece mělo být něco, co mě fakt baví a v čem vidím smysl!

Koníček jako profese

Pokud to vnímáte stejně, zamyslete se, jak se budou cítit vaše děti, až budou dospívat a tápat, v čem se realizovat a vydělávat peníze. A jak se budou cítit jako dospělí, když si vyberou špatně a nebudou v práci šťastní.

Samozřejmě, že jsou i případy, kdy si člověk najde zalíbení i v práci, kterou si původně vůbec nevybral. Nebo zkrátka nemá nějaké extra koníčky, které by ho uživily, tak dělá to, co mu jde dobře a co má význam. A také je v pořádku zkusit toho více a to pravé hledat za chodu. To je naprosto v pořádku. Hlavně, že je člověk ve výsledku spokojený a práce ho naplňuje a těší.

Právě, že nejde o nic jiného než o to, aby byl člověk s výběrem svého povolání spokojený. Pokud je situace taková, že školy nemohou více nebo lépe pomáhat dětem v rozhodování o jejich budoucí profesi, zůstává to na nás rodičích. To my můžeme velmi přispět k tomu, aby mělo dítě dobrý přehled o tom, čím vším se dá živit, tedy za co všechno jsou lidé ochotni vyměňovat své peníze.

O tom, jakými způsoby pomoct dítěti objevit a podpořit jeho nejsilnější stránky i jak ho nejlépe připravit na výběr povolání, píšu ve svém eBooku Jak podpořit dětský talent.

Pro více informací a inspirace mě sledujte na Instagramu a Facebooku.