Jak jsem začala cvičit aneb snaha dostat zhuntované tělo po mateřství opět do formy

Nedávno jsem dospěla k názoru, že potřebuji začít cvičit. 🏋️‍♀️ 💪
Nejenom, abych lépe vypadala po dvou dětech, ale zejména proto, že moje fyzička klesla tak nízko, že si nepamatuji, kdy jsem naposledy byla takto slabá.

Kdy to všechno začalo

Právě se začátkem mateřství jsem skončila s tělesným cvičením, ať už silovým nebo kompenzačním. Prostě jsem se omezila na nošení dětí a ohýbání se k poházeným hračkám. Vedlo to jen k tomu, že v současnosti cítím tak tak dostatek sil pro běžný chod domácnosti. A ke konci dne už padám na hubu.

Jasně, to má asi spousta matek, ale já vím, že to je tím, že nemám SÍLU. Ale opravdu tu fyzickou. Svaly na nohou jsou tak slabé, že se ke všemu raději ohýbám, než bych udělala dřep. Z toho mám ale přetažené svaly a vazy krku a to mi způsobuje bolesti hlavy, které mě taky ochromují.

Je to začarovaný kruh. Slabá záda, bolesti, nemožnost pohybu, takže ještě více slabé tělo, nedostatek sil, nedostatek energie. Pak když chci jednou podniknout něco více sportovního, jako např. 25 km projížďka na kole nebo 10 km pochod nebo i jedna lekce kruhového tréninku, tak potom odpadnu na celý týden, než se moje bolavé tělo zotaví. 

A to jsem přitom dříve opravdu sportovala a nikdy by mě nenapadlo, že s tímto budu mít problém. 

Tak jsem se rozhodla, že místo těchto hurá akcí, které mě tak akorát vyřadily na několik dní z provozu, začnu od začátku.

🎯 Cíl zněl jasně: cvičit pravidelně, dokud zase nebudu mít sílu a výdrž jako před dětmi. Ideálně ještě lépe.

A abych u toho vydržela, začnu zlehýnka – 10-15 minutové cvičení pilates 1x denně.

Realita

Řeknu vám, to nebyla žádná sranda. Všechno bolelo, nepoužívané svaly se bránily cokoliv dělat a já cítila, že nemám sílu pokračovat. Vždyť cvičím už TÝDEN a necítím žádnou změnu. Každý cvik bolí stejně jako první den – vlastně ještě víc, protože namožené svaly bolí při každém pohybu. A ani nevidím žádnou změnu. Tělo jak rosol, svaly, které si ani nenahmatám…

Můj mozek mi vysílal jasné signály: Skoncuj s tím. Proč mě takhle mučíš? Vždyť to nikam nevede.

Mozek jako sabotér

Tady jsem se musela zastavit a pořádně si to pro sebe zanalyzovat. Co se tady konkrétně děje a jak s tím naložit?

Takže zaprvé: Svaly bolí, protože jsem je dlouho nepoužívala a i malá zátěž je pro ně velká zátěž. Z dřívějška ale vím, že při pravidelném cvičení budou svaly bolet méně a méně (při stejné zátěži) a já budu celkově silnější, budu mít více energie, protože mě už nevyčerpá i ten nejobyčejnější pohyb, a konečně ucítím, že i ty nepoužívané svaly se konečně probudily a mohou pracovat tam, kde mají, namísto toho, aby jejich práci za ně přebíraly jiné svalové skupiny (právě ty, které jsou pak přetažené a bolí)

A to chci! Chci silné tělo a konec bolestem od přetížených svalů. Takže mám motivaci.

A také mám ještě jednu věc a tou je…..>>dramatická pauza<<….. ZKUŠENOST. Protože jsem dříve opravdu sportovala a i pravidelně cvičila, mám zkušenost s tím, že se pravidelným cvičením mohu vypracovat k daleko lepší kondici, než mám v současnosti. A navíc, svaly mají paměť, takže když teď začnu cvičit, měla bych se do formy dostat daleko dříve, než kdybych nikdy necvičila. Navíc mozek tohle všechno už zná a bude daleko raději spolupracovat, než kdybych mu tyto signály dávala poprvé.

Asi si říkáte, proč jsem tedy předtím mluvila o tom, že to chci vzdát…

To se dostáváme k druhému bodu.

Tedy zadruhé: Jelikož tento článek píšu už trochu s odstupem, můžu vám už teď říct, že to trvalo 2 týdny, než si moje tělo přivyklo novému režimu, zátěži a než se nepoužívané svaly probraly k životu. Takže ano, ten první týden jsem opravdu měla chuť to vzdát. Protože to je prostě moc krátká doba i pro trénované tělo, když mu dáte pětiletou pauzu od fyzického cvičení.

Tady mi pomohla jedna věc a tou je MINDSET – nastavení mysli. V tomto případě jsem si uvědomila, že když mě bude motivovat jen představa pěkného a silného těla, brzy to vzdám. Vím totiž, že tahle cesta, na kterou jsem se vydala, je strašně dlouhá. A když člověk nevidí výsledky hned, má tendenci od svého záměru upustit.

Vlastně to tak dopadlo vždycky, když jsem začala s nějakou formou fitness tréninku. Vysnila jsem si pěknou, vyrýsovanou postavu a protože ta nepřišla ani po měsíci, cítila jsem tak akorát frustraci a nechuť v tom pokračovat.

Jen málokdo má tak silnou vůli a tak velkou představivost, aby mu imaginární obrázek sebe sama stačil jako motivace k dosažení svých cílů.

Je tu totiž jedna daleko důležitější věc, která zaručí, abychom u jakékoli aktivity vydrželi. A tou je ZÁBAVA. Ano, jakmile nás ta činnost bude bavit, máme skoro vyhráno.

Jakže je to s tou zábavou?

Zpátky k mému cvičení. Je to tedy už týden, co jsem se cvičením začala a mám chuť to vzdát. Výsledky žádné, tělo bolí, mysl stávkuje. A protože nad věcmi ráda přemýšlím, tak přemýšlím i teď a dojde mi, že mě to ale přece baví! Baví mě cvičit, cítím se pak sice bolavá, ale mám víc energie. Tělo se rozhýbe, zkrácené vazy jakoby změknou a přestane v nich křoupat 😃. Zkrátka se po cvičení cítím líp než před ním. Jako bonus cvičím podle zahraničních zábavných videí s pěknou hudbou, kde si navíc procvičím i angličtinu.

A jaké poučení z toho všeho plyne?

Zaprvé, že máme o sebe pečovat i po tělesné stránce a že máme také svoje děti vést k pohybu. Protože pak budou silné a zdravé. A až se jim jednou třeba stane, že na nějaké různě dlouhé období vyřadí sport z jejich běžného dne, třeba při nástupu do práce nebo právě na mateřskou dovolenou, bude se jim daleko lépe znovu začínat, nežli někomu, kdo nikdy předtím nesportoval.

Zadruhé, že je dobré se soustředit na prožitek a ne se jenom upínat na výsledek. Ten totiž může dorazit až daleko později, než kam sahá naše vnitřní motivace. A my tak skončíme dřív, než dosháneme svého cíle. Pokud nás ale bude činnost bavit, je daleko větší pravděpodobnost, že v tom setrváme.

Dělejte tedy věci tak, aby vás bavily. 🙂

Třeba jste se v mém příběhu taky našli. Už jste častokrát s něčím začali, ale pak jste to nedotáhli do konce nebo jste to vzdali dříve, než jste uviděli první výsledky.

Já jsem si ze své zkušenosti odnesla tyto poznatky a jsem ráda, že jsem se o ně mohla s vámi podělit.

Pokud tohle téma s vámi zarezonovalo, dejte mi vědět do komentářů a nezapomeňte mě sledovat na Facebooku a Instagramu.

Mějte se krásně a žijte s dětmi naplno.